Rodiče sdružení kolem organizace Péče bez překážek odeslali otevřený dopis předsedům politických stran a hnutí zastoupených v Zastupitelstvu hlavního města Prahy. Vyjádřili v něm obavy, že sociálních služby v Praze jsou v ohrožení.
Reagují tím na snahy o zrušení platných usnesení Rady HMP (např. usnesení č. 2577 k řešení nedostupnosti služeb sociální péče pro Pražany se zdravotním postižením), což by znamenalo ohrožení vytváření nových míst v sociálních službách pro lidi se zdravotním znevýhodněním. Přitom již nyní jich v Praze chybí kolem tisícovky a mnozí klienti jsou umisťováni do vzdálených ústavů. Praha tím porušuje mj. zákon o sociálních službách, který obcím stanovuje povinnost tyto služby zajistit na svém území.
Navíc hrozí, že nedojde k potřebnému navýšení financí na sociální služby v pražském rozpočtu na rok 2023. To by mimo jiné ohrozilo i služby stávající, nehledě na nutné investice do budování chybějících kapacit. Oproti stávajícímu návrhu rozpočtu by bylo třeba rozpočet na sociální služby zvýšit minimálně o 100 milionů.
U rodičů dětí s postižením to vzbudilo oprávněné obavy a zareagovali dopisem členům kontrolního výboru Zastupitelstva hlavního města Prahy (ZHMP), dopis za necelých 24 hodin podepsalo téměř 300 rodičů. Obavy vyvrácené nebyly, místo konkrétních návrhů a plánů, jak problém řešit, zazněla pouze obecná konstatování, že situace je nepříznivá a náprava bude složitá. Obrátili se proto na předsedy politických stran a hnutí s žádostí o jejich stanovisko.
Ve středu 7. 12. 2022 proběhlo zasedání Výboru pro sociální politiku ZHMP, kde rodiče předali své požadavky na vytváření kapacit v sociálních službách předsedkyni výboru paní Lucii Kubesa. Na dnešním zasedání Výboru finančního ZHMP (12. 12. 2022 v 15 hodin) předají předsedovi Ing. Zdeňku Kováříkovi požadavek navýšení výdajů na sociální služby. A na plánovaném zasedání samotného zastupitelstva (15. 12. 2022 odpoledne) se svými požadavky vystoupí a na trvající ohrožení sociálních služeb opět upozorní.
“Moc bych si přála, aby můj syn mohl žít svůj život v prostředí, kde žije celý život, kde ho lidé poznávají, když jedeme po ulici nebo jsme v parku, kde má svou rodinu. Rozhodně ho nechci ani já, ani nikdo z naší rodiny, dávat do velkokapacitního ústavu. Až skutečně nebudu moci o syna pečovat, chci mu zůstat nablízku. K tomu, abych zvládla každodenní péči však potřebuji dostupné služby. A to jak teď, v podobě odlehčovacích služeb a denních stacionářů, tak i v budoucnu v podobě komunitních pobytových služeb.” říká Magdalena Tomášková, matka čtrnáctiletého syna s těžkým kombinovaným postižením.
