Vyrostla jsem ve skautském oddíle, což mi přineslo mnoho zážitků a zkušeností, za které jsem moc ráda. Jednou ze zásadních věcí byly letní tábory: čtrnáctidenní pobyt na louce, vaření na kamnech, otužování ve studeném horském potoce, spousta her, noční hlídky. Když jsem už v oddíle nebyla, začaly mi tábory chybět. A tak jsem jela na Puťák. Letní tábor v přírodě, kterého se účastní také děti a mladí lidé s postižením – tělesným, mentálním i kombinovaným.
Byla jsem zvědavá, jak takový tábor vypadá, a zjistila jsem, že v mnoha ohledech je to dost podobné: taky táboříme na louce, jen místo stanů používáme indiánská týpí, která jsou bezbariérová. Vaříme na vlastnoručně postavených kamnech. Hrajeme hry, koupeme se v rybníce, po večerech zpíváme a tancujeme u ohně, hrajeme divadlo. Zkrátka děláme to, co se na táborech dělává, jen na vše potřebujeme víc času a musíme myslet na individuální potřeby jednotlivých účastníků.
Hodně času trávíme putováním, proto taky našemu táboru říkáme Puťák. Sbalíme si pláštěnku a svačinku a procházíme okolním krajem pozvolným tempem, často za doprovodu kytary. Na noc se utáboříme ve škole, věci na spaní nám až na místo převeze auto. Osou programu je táborový příběh, který nám umožňuje zažít věci, v běžných dnech nedostupné. Mohli jsme si tak vyzkoušet, jak asi žili staří Keltové, jak daleká a těžká je cesta k Hoře osudu nebo jak se pluje po Mississippi.
Na Puťáku se všichni učíme. Pro někoho je výzvou vydržet bez teplé sprchy nebo spát poprvé pod širákem. Někdo poprvé v životě někomu obouvá boty nebo pomáhá s čištěním zubů. Plníme různé zkoušky, které zadávající často upraví na míru tomu, kdo zkoušku skládá. Potřeba starat se o druhé a přijímat různé limity vede k atmosféře celkového respektu, kde se počítá s tím, že každý z nás potřebuje s něčím pomoct. Někdo často, někdo výjimečně.
Puťák mě oslovil natolik, že jsem přijela i další léto a už zůstala. Náš malý spolek Rozrazil organizuje kromě tábora několik víkendovek nebo jednodenních setkání ročně. A nejsme sami. Víme třeba o spolku Ramus, se kterým máme společné kořeny.
Barbora Váchová
