Tentokrát se podíváme na inkluzi z pohledu mezinárodního práva, protože Česká republika je vázána řadou mezinárodních smluv a deklarací z oblasti lidských práv a vzdělávání, které je třeba ve vztahu k dětem obecně a při jejich vzdělávání dodržovat a naplňovat.
Mezinárodní smlouvy, k nimž Česká republika přistoupila, jsou dle Ústavy součástí právního řádu České republiky a mají přednost před zákonem. Česká republika je jimi vázána, má povinnost je dodržovat a uvádět s nimi do souladu vnitrostátní právní předpisy. A pokud zákon stanoví něco jiného, než vyhlášená mezinárodní smlouva, platí mezinárodní smlouva.
Deklarace jsou sice z pohledu práva právně nezávazné dokumenty, nicméně se obvykle jedná o mezinárodní veřejná politická prohlášení obsahující závažný obsah velkého dosahu a podle řady právních teoretiků tak nabývají charakter obyčejového práva. Typickým příkladem je Všeobecná deklarace lidských práv OSN z roku 1948, která je výchozím bodem pro řadu pozdějších lidskoprávních dokumentů a vychází z ní také naše Listina základních práv a svobod.
Všeobecná deklarace lidských práv (OSN, 1948) stanovuje základní lidská práva a svobody, jako je právo na život, svobodu a důstojnost, zákaz otroctví, mučení, rovnost před zákonem, právo na spravedlivý proces a presumpci neviny, právo na soukromí, majetek, myšlení, náboženství, svobodu přesvědčení a projevu, sociální zabezpečení, bezplatné vzdělávání, práci, odpočinek a životní úroveň, která zajistí důstojný život jeho i jeho rodiny.
Ve vztahu ke vzdělávání deklarace upravuje v článku 26 právo na bezplatné povinné základní vzdělání a na odborné a vyšší vzdělávání přístupné pro všechny. Vzdělání má směřovat k rozvoji lidské osobnosti, úctě k lidským právům a svobodám a napomáhat porozumění mezi všemi lidmi. Obsahuje také ustanovení o právu rodiče zvolit druh vzdělávání pro své dítě.
Úmluva o právech dítěte (OSN, 1989) zakotvuje rovné příležitosti pro všechny děti bez ohledu na to, kde žijí. Každé dítě má právo na život a co nejlepší start do něj. Každé dítě má mimo jiné právo chodit do školy a vzdělávat se bez jakékoliv diskriminace, žít v bezpečném prostředí, být v kontaktu se svou rodinou, dostávat nejlepší možnou péči v případě nemoci a mít prostor pro své dětské hry, volnočasové aktivity a sny.
Ve vztahu ke vzdělávání Úmluva zakotvuje v článku 28 bezplatné a povinné základní vzdělávání na rovnoprávném základě, poradenství při vzdělávání a přípravě na povolání a podporu pravidelné školní docházky. Úmluva také výslovně hovoří o kázni ve školách a opatřeních k jejímu zajištění, která musí být v souladu s důstojností dítěte i touto úmluvou.
Světová deklarace vzdělání pro všechny (Tzv. Jomtiemská deklarace, 1990) zakotvuje právo na vzdělání pro všechny lidi bez rozdílu jako rozšířený a znovuobnovený závazek vyplývající již ze Všeobecné deklarace lidských práv. K tomu Jomtienská deklarace upravuje všestranný a rovný přístup ke vzdělávání a spravedlnost ve vzdělávání, zaměření se na přínosy učení, rozšiřování prostředků základního vzdělání, zlepšování prostředí pro vzdělávání, které zahrnuje i celkovou duševní a citovou podporu a v neposlední řadě nutnost posilování partnerství, multidisciplinární mezirezortní spolupráce a rozvoje podpůrné politiky.
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením (2006) nezavádí žádná nová specifická práva, ale je založena na principu rovnoprávnosti a zaručuje osobám se zdravotním postižením plné uplatnění všech lidských práv a podporuje jejich aktivní zapojení do života společnosti včetně inkluzivního systému vzdělávání na všech úrovních.
Ve vztahu ke vzdělávání upravuje právo osob se zdravotním postižením na vzdělání bez diskriminace a na základě rovných příležitostí. Zaručuje vzdělávací systém na všech úrovních a celoživotní vzdělávání zaměřené na plný rozvoj lidského potenciálu a smyslu pro vlastní důstojnost, rozvoj osobnosti, nadání a kreativity a účinné zapojení osob se zdravotním postižením do života ve svobodné společnosti. Osoby se zdravotním postižením nemají být z důvodu svého hendikepu vyloučeny ze všeobecné vzdělávací soustavy a mají mít na rovnoprávném základě s ostatními přístup k inkluzívnímu, kvalitnímu a bezplatnému základnímu vzdělávání a střednímu vzdělávání v místě, kde žijí, s přiměřenými úpravami a nezbytnou podporou podle jejich individuálních potřeb.
Mgr. Lenka Hečková, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Další články na téma Inkluze:
O inkluzi (1. část): Co je inkluze
O inkluzi (2. část): Inkluze je prospěšná pro všechny
