Inkluze se zdaleka netýká jen žáků se zdravotními hendikepy a žáků sociálně znevýhodněných, jak je často prezentováno ve veřejném prostoru. Inkluze se týká všech! Jejím cílem je zajistit optimální podmínky pro sociální a kognitivní rozvoj všech dětí a podpořit vzdělávací potenciál a úspěšnost každého žáka.
Vždyť každé dítě má nějaký talent, silné i slabší stránky. Každé dítě se může rozvíjet, a pokud se mu dostane náležité podpory, něčím přispět celku a společnost. A současně rozhodně není nutné a nelze ani očekávat, že všechny děti zvládnou stejný objem učiva, stejným způsobem a tempem a budou v jeho rámci dosahovat stejných cílů. Dobrá inkluzivní škola je škola vstřícná a přínosná všem dětem. Je to škola, která respektuje individualitu a odlišnosti a různé potenciály dětí. Je to škola, která přistupuje k dětem individuálně a s respektem k jejich různorodosti a nevnímá je jako masu, kterou je potřeba srovnat do průměru a naučit všechny to samé.
Inkluzivní vzdělávání není jen naším mezinárodním právním závazkem vyplývajícím z řady deklarací a mezinárodních úmluv, k nimž ČR přistoupila již před mnoha lety. Je to především způsob, jak doručit všem dětem jejich přirozená práva na rovném a spravedlivém základě.
Demokratická společnost by měla být společností otevřenou a solidární a přirozeně podporovat slabší a znevýhodněné skupiny. Nikdy předem nevíme, kdy budeme my anebo někdo z našich blízkých také potřebovat podporu a přijetí. Během okamžiku se může změnit náš dosavadní život. Stačí malá nepozornost, úraz, nemoc či autonehoda. A málokdo z nás by pak radostně akceptoval vyčlenění z většinové společnosti a nerovný přístup jen pro svůj „hendikep“ či odlišnost od majority (pro ilustraci například osobní příběh Vaška a jeho rodiny).
Civilizovaná svobodná společnost by měla stát na spravedlivém systému školství, jinak nebude soudržná a do budoucna udržitelná. A spravedlivý školský systém je založen na principu inkluze. Škola je v současné společnosti nejdůležitějším možným hybatelem v oblasti socializace a vytváření podmínek pro budoucí shodu a společenskou soudržnost. Děti v ní tráví většinu svého bdělého dne a škola tak hraje výraznou v roli v jejich výchově, formování hodnot i přístupu ke světu a ostatním lidem. Respekt k odlišnostem, schopnost empatie, spolupráce, komunikace, řešení problémů, tolerance, ochota pomoci druhému, orientace v různorodé společnosti a prevence předsudků ohledně znevýhodněných skupin, to jsou některá zásadní témata, která inkluze přirozeně do škol přináší a které rozhodně rozvíjí a obohacují všechny děti. Ty díky ní získávají realistický pohled na pestrou společnost 21. století. Společnost dělená již od raného věku na výkonné, méně výkonné a „hendikepované“ je naopak v budoucnu ohrožena polarizací a dalším štěpením. Vychovává jen další generaci dospělých s předsudky a asociálními až xenofobními názory.
Již Jan Ámos Komenský považoval dobře fungující školu za dílnu lidskosti. A rozvíjet sociální dovednosti je v naší současné rychlé společnosti zaměřené především na výkon více než třeba. Ostatně mezi obecné cíle vzdělávání patří podle platného školského zákona, kromě získání všeobecného vzdělání, také rozvoj osobnosti člověka (sociální, mravní i duchovní), pochopení zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a sociální soudržnosti, rovnosti žen a mužů ve společnosti, respekt k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě, poznání kulturních hodnot a tradic a ochrana přírody a zdraví včetně duševního. A různorodost ve školách tak zcela přirozeně rozvíjí a kultivuje celou další generaci a tedy i celou naši společnost.
Z pohledu ekonomického vysoká míra selekce ve vzdělávání způsobuje nejen horší hospodářské výsledky, ale také nižší konkurenceschopnost. Důsledkem je nižší uplatnění na trhu práce, vyšší nezaměstnanost, vyšší riziko napětí ve společnosti a vyšší riziko kriminálního chování. Systém také finančně zatěžuje formou sociálních dávek. Systémová podpora inkluze sice něco stojí, nicméně zkušenosti v dlouhodobé perspektivě ukazují, že se ekonomicky vyplatí.
Z pohledu historického lze inkluzi považovat za další krok vývoje v pedagogické oblasti. Historicky také například nebylo myslitelné a nebylo považováno za přínosné vzdělávat společně dívky a chlapce, nyní je to samozřejmostí, nad kterou se nikdo nepozastavuje. Také zkušenosti z řady států, kde je již inkluze normou, ukazují, že proces jejího zavádění byl vždy náročný na čas a doprovodné problémy a všude vyvolával ve společnosti nevoli.
Zkušenosti z Finska, které je často citovaným příkladem skvěle zvládnutého inkluzivního školství, pak dokazují, že inkluze nemá negativní vliv na vzdělávací výsledky spolužáků dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Což je jedna z často citovaných obav veřejnosti pedagogické a zejména rodičovské a zároveň jeden z nejčetnějších argumentů proti inkluzi. Naopak, Finsko se úspěšně umísťuje na předních příčkách mezinárodních srovnávacích žebříčků vzdělávání (např. PISA). Negativní vliv společného vzdělávání na výsledky spolužáků nevyplynul ani z meta-analýzy studií na toto téma (více na webu ČOSIV).
Mgr. Lenka Hečková, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Další články na téma Inkluze: O inkluzi (1. část): Co je inkluze
