„Běžné školy s inkluzivní orientací jsou nejefektivnějším nástrojem v boji proti diskriminaci, ve vytváření otevřených společenství, v budování inkluzivní společnosti a v dosahování vzdělání pro všechny. Poskytují většině dětí vzdělávání na spravedlivém základě a přispívají tak ke zlepšení efektivity i větší ekonomičnosti vzdělávacího systému.“
Výše uvedená citace je z článku 2 tzv. Salamanské deklarace UNESCO, kterou Česká republika podepsala v roce 1994 na Světové konferenci o vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami v Salamance a zavázala se tak ke změnám na podporu inkluze.
Inkluze je i v České republice již před léty nastartovaný a stále se vyvíjející proces, nikoliv nepřipravená novinka, jak by se mohlo z mediální i politické diskuze posledních pár let možná zdát. Česká republika se dlouhodobě prostřednictvím mezinárodních smluv a deklarací hlásí k inkluzivnímu přístupu a již před desítkami let přijala závazek podnikat nezbytné kroky k zavádění inkluzivního vzdělávání. Tento závazek by měla respektovat i naše současná politická reprezentace, ač to tak z projevů některých veřejných činitelů nevypadá. Také média se zaměřují především na konkrétní příklady špatné praxe a mediální obraz inkluze je dílem řady polopravd a předsudků. A na jejich základě je pak širokou veřejností odsuzována inkluze jako taková. Mluví se o tom, že inkluze po česku je špatně připravená, nepovedená a drahá a hledají se důvody, proč inkluze u nás nefunguje, namísto toho, aby se hledaly cesty, co udělat pro to, aby to v praxi šlo lépe.
Často se v debatě zaměřené hlavně na problémy a negativa bohužel zapomíná, že inkluze je i u nás v České republice dlouhodobý a přirozený vývoj, a že je v dlouhodobém kontextu nepochybně mnohostranně přínosná pro celou společnost. A že v civilizované demokratické společnosti otázka dávno již nestojí a neměla by stát, zda inkluze ano či ne, ale spíš jak? Jak co nejefektivněji nastavit její fungování v praxi a jaké kroky a opatření podnikat k tomu, aby inkluze probíhala přirozeně, hladce a bez zásadních komplikací.
CO JE INKLUZE
Inkluze (z latinského inclusio) znamená zahrnutí nebo přijetí do nějakého celku. Vychází z dané skutečnosti, že všichni jsme součástí jedné společnosti, každý z nás je jedinečný a odlišnosti jsou přirozené a obohacující. V širším slova smyslu inkluze pokrývá všechny aspekty života od vzdělávání a zaměstnání přes volnočasové aktivity po základní životní jistoty. Inkluze ve vzdělávání (nebo také jen inkluze, inkluzivní vzdělávání, společné vzdělávání) je pak proces, jehož cílem je podporovat rovné šance dětí na vzdělávání a nastavit takový systém podpor, který všem dětem bez rozdílu umožňuje vzdělávat se společně a plnit povinnou školní docházku ve školách hlavního vzdělávacího proudu.
Mgr. Lenka Hečková, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
